Nemá politické krytí ani korporátní zázemí, a přesto posouvá hranice automobilového průmyslu, kosmonautiky i internetu. Elon Musk – pro jedny vizionář, pro druhé nebezpečný technokrat – vybudoval ekosystém firem, který funguje paralelně se státní infrastrukturou. Jeho příběh je o technice, tvrdohlavosti a ochotě riskovat tam, kde ostatní váhají. Ať už ho obdivujeme, nebo se ho obáváme, je těžké uniknout světu, který spoluvytváří.
KOŘENY OUTSIDERA
Narodil se 28. června 1971 v Pretorii, uprostřed Jihoafrické republiky svázané apartheidem – světa, v němž zákon i každodenní život třídily lidi podle barvy pleti. Dům plný knih, plánků a nástrojů připomínal spíš dílnu než rodinné hnízdo; o emocích se nemluvilo a šikana ve škole ho přivedla až na operační sál. Z introvertního chlapce, který místo fotbalu četl encyklopedie a stavěl obvody, se stal posedlý samouk: první počítač (Commodore VIC-20) zvládl za tři dny, ve dvanácti prodal jednoduchou videohru Blastar za 500 dolarů. V patnácti odmítl nastoupit do armády apartheidu a přes Kanadu emigroval do USA. Po manuálních brigádách vystudoval ekonomii a fyziku (Queen’s University → University of Pennsylvania), na Stanfordu vydržel dva dny – pochopil, že skutečná revoluce se rodí na internetu, ne v seminářích.
První podnikatelský pokus Zip2 digitalizoval noviny a městské adresáře v době, kdy „online“ ještě neznívalo samozřejmě. V roce 1999 firmu koupil Compaq za 307 milionů dolarů, Musk z inkasa získal 22 milionů. Následovalo X.com – myšlenka banky na internetu, kde se peníze posílají stejně snadno jako e-mail. Sloučení s Confinity dalo vzniknout PayPalu; ten v roce 2002 koupil eBay za 1,5 miliardy a Musk si odnesl zhruba 180 milionů. Většina by si odpočinula. On všechno vsadil znovu: do raket (SpaceX), do elektromobilů (Tesla) a do propojení mozku s počítačem (Neuralink). Ne proto, aby ovládl stát. Proto, aby vybudoval struktury, které stát nepotřebují.
DVOJÍ REVOLUCE: TESLA & SPACEX
Když vstoupil v roce 2004 do Tesly, elektrická auta byla symbolem slepé uličky. První Roadster přišel v roce 2008 – v čase, kdy velké automobilky žádaly vlády o záchranu. Vývoj stál na hraně bankrotu, Musk sanoval firmu vlastními penězi a osobní garancí. Značka ale přežila a proměnila se v technologickou platformu: luxusní Model S (2012), rodinný Model X (2015) a přelomový Model 3 (od 2017 v masové výrobě) ukázaly, že elektromobil nemusí být kompromis, ale nový standard. Auta dostávají aktualizace „vzduchem“, učí se, sbírají data, stávají se součástí energetiky – spolu se solárními systémy a bateriovými úložišti. V roce 2020 byla Tesla nejhodnotnější automobilkou planety: automobilka i softwarová služba zároveň.
Ve stejném desetiletí vznikla druhá tvář téže inženýrské ambice. SpaceX, založená 2002, třikrát selhala s malou raketou Falcon 1. Až čtvrtý start 28. září 2008 přepsal historii: poprvé soukromá firma dostala vlastní raketu na orbitu. Následovaly kroky, které změnily tempo kosmonautiky. Falcon 9 zavedl znovupoužitelnost prvních stupňů, náklady na vynášení klesly o desítky procent, NASA svěřila SpaceX zásobování ISS a v květnu 2020 Crew Dragon vrátil americké astronauty do kosmu na americké lodi. Dnes firma testuje obří Starship – plně znovupoužitelnou loď navrženou pro časté starty, Měsíc a jednou i Mars. Tesla i SpaceX tak tvoří jeden příběh: průmysly, které „se prý nedají změnit“, se změnit dají, pokud se prototypuje rychleji, než stačí vznikat pravidla.
DIGITÁLNÍ VRSTVA: STARLINK, X A NEURALINK
Zatímco auta a rakety plní titulky, nahoře nad námi tiše běží síť, která mění mapu připojení. Starlink, jehož první satelity odstartovaly v roce 2019, má dnes na oběžné dráze přes 5 700 družic a nabízí internet ve více než 70 zemích. V krizi se ze soukromého projektu stává veřejná služba: po erupci na Tonze nahradil poškozené kabely, během ruské invaze udržel komunikaci v části Ukrajiny, jinde připojuje školy, které předtím neměly ani elektřinu. Sdílené nadšení ale střídá nová otázka: kdo rozhoduje, kde síť funguje a kde ne? Když je páteř komunikace v soukromých rukou, mění se vztah mezi státem a občanem – i bez jediného zákona.
V roce 2022 Musk koupil Twitter za 44 miliard dolarů a proměnil jej v X. Pro některé to byl návrat „svobody slova“, pro jiné začátek chaotického období s oslabenou moderací. V prostředí, kde se z příspěvku stává tržní signál a z debaty závod o pozornost, je jeden muž současně majitelem platformy, megafonem i účastníkem diskuze. X chce být „superaplikací“, místem pro komunikaci, platby a média v jednom; zatím je hlavně mocným zesilovačem – a lakmusovým papírkem, jak křehká je digitální veřejná sféra.
Neuralink pak posouvá hranici ještě blíž k jádru – k mozku. V roce 2020 firma ukázala prase Gertrude s implantátem, který čte neuronální signály; v roce 2024 oznámila první lidskou implantaci a pacient s ochrnutím ovládal kurzor myšlenkou. V medicíně je to naděje: kompenzace po úrazu míchy, nástroj pro pacienty s ALS. V etice a právu je to neznámá: komu patří mozková data, jak vypadá informovaný souhlas, když zařízení předvídá záměr dřív, než ho vyslovíme? A protože technologie často bývá rychlejší než legislativa, dostává společnost málo času přemýšlet, co všechno vlastně dovolila.
Tahle „digitální vrstva“ – Starlink, X, Neuralink – není jen souborem produktů. Je to infrastruktura: komunikace, platforma veřejné diskuze i rozhraní k vlastní mysli. Tam, kde tradičně rozhodoval stát, dnes rozhoduje inženýrství, dostupnost kapitálu a tempo vývoje.
MOC, KTERÁ NECHODÍ DO VOLEB
Muskovo jmění přesahuje 250 miliard dolarů, jeho firmy zaměstnávají desetitisíce lidí a jejich technologie pronikají do oblastí, které bývaly výlučně „veřejné“: doprava, komunikace, energetika, obrana, zdravotnictví. Když v Texasu vyřadily bouře část rozvodné sítě, pomáhala energii držet bateriová úložiště Tesly; když se hroutila komunikace, Starlink připojil úřady, nemocnice i záchranné složky rychleji, než se stihly domluvit vlády. To není projev ideologie, ale důsledku: tam, kde stát nestíhá, nastupuje inženýrství. A s ním přichází nový druh moci – moci, která neprochází volbami, ale přesto rozhoduje o dostupnosti klíčových služeb.
Značka „Musk“ v tom hraje zvláštní roli. V éře algoritmů je přítomná všude: v podcastech, na titulních stranách, v memech, v burzovních komentářích. Jeden tweet dokáže rozhýbat trh, jedno gesto přeorientovat mediální cyklus. Výhoda? Rychlost, schopnost mobilizovat kapitál i talent. Riziko? Soustředění mimořádného vlivu do jediné osoby a do několika soukromých struktur. Systémy, které staví, jsou fascinující – a zároveň křehké, protože stojí na vůli a prioritách jednoho člověka.
CO BUDE DÁL
To, co zpočátku vypadalo jako pestrá sbírka projektů, se dnes propojuje: auta jako softwarové uzly v energetické síti; rakety jako výtah k planetárnímu internetu; satelity jako páteř komunikace; platforma X jako informační krvoběh; Neuralink jako próba rozhraní mezi myšlenkou a strojem. K tomu přibyl projekt xAI s modelem Grok – snaha dát umělé inteligenci vlastní „pohled“ na svět a propojit ho s reálným tokem informací. V součtu to není katalog výrobků, ale paralelní infrastruktura 21. století.
Mars, o němž Musk mluví jako o „plánu B civilizace“, v tom příběhu působí jako extrémní metafora i praktický cíl: laboratoř soběstačnosti, kde všechno – energie, doprava, komunikace – musí fungovat bez vnější pomoci. A právě proto ten příběh přesahuje fanouškovské nadšení i odpor k osobnosti. Neřešíme jen to, zda uspěje konkrétní firma. Řešíme, kdo nastaví hranice technologií, které pronikají do našich aut, domů, telefonů – a jednou možná i do hlav.
Nejde tedy o to, jestli Elon Musk mění svět. To už víme. Skutečná otázka zní jinak: jsme připraveni žít ve světě, který mění on – a ne my?
