Vladimír Iljič Lenin, muž, který otřásl dějinami, nebyl nikdy tím, za koho ho sovětská propaganda vydávala. Nebyl synem dělnické třídy, ani rolníkem s mozoly na rukou. Jeho krev byla směsicí židovské, německé, švédské, kalmycké i ruské linie – a právě tato spletitá genealogie byla po desetiletí přísně utajována. Stalin sám nařídil: „O tom mlčte.“ Kdo tedy skutečně byl Lenin? A proč jeho rodinný původ působil režimu tak nebezpečně, že musel být vymazán z oficiálních dějin?

Židovský pradědeček, který psal carovi

Leninův rodokmen nezačíná u chudých rolníků, jak tvrdily sovětské učebnice. Jeho pradědeček z matčiny strany, Moshe Blank, byl aškenázský Žid žijící na dnešní Ukrajině. Vlastnil krčmu, obchodoval a podle záznamů se nejednou dostal do konfliktu se svou komunitou. Obviňovali ho z podvodů i žhářství – což je mimochodem vzácně doložený detail, který v oficiálních biografiích nikdy nenajdete.

Po smrti své ženy udělal krok, který změnil osud celé rodiny. Konvertoval ke křesťanství, napsal dokonce carovi Mikuláši I. dva dopisy, v nichž navrhoval zakázat chasidismus a nařídit Židům, aby se modlili za cara. Svým synům zajistil křest a otevřel jim tak cestu do ruské společnosti. Pragmatismus místo víry – to byl první kamínek v mozaice Leninova původu.

Dědeček lékař, babička ze šlechty

Leninův dědeček z matčiny strany, Srul, pokřtěný jako Alexander Dmitrijevič Blank, vystudoval v Petrohradě medicínu. Stal se chirurgem, později lékařem pro policii i námořníky a nakonec bohatým statkářem s vlastní usedlostí a desítkami nevolníků. Jeho kariéra byla příběhem sociálního vzestupu, který měl s proletářským prostředím pramálo společného.

Ještě zajímavější je původ jeho ženy, Leninovy babičky Anny Großschopf. Byla napůl Němka a napůl Švédka, pocházela z vážené rodiny spojené s carským dvorem. V Leninových žilách tak kolovala krev pobaltských aristokratů a obchodníků z Uppsaly. Propaganda však později všechny tyto stopy vymazala – příliš se nehodily k obrazu „syna lidu“.

Matka: aristokratka i mýtus o carovi

Leninova matka Marie Alexandrovna Blank byla vzdělaná, kultivovaná žena. Existovala dokonce skandální teorie, že měla v mládí poměr s budoucím carem Alexandrem III. Historici ji však spíše odmítají – časové údaje nesedí. Jisté je, že se v roce 1863 provdala za Ilju Nikolajeviče Uljanova, schopného učitele a později státního úředníka, který byl povýšen do šlechtického stavu. Lenin tedy vyrůstal v rodině, která měla nejen vzdělání, ale i postavení.

Otcova linie: od mordvinských rolníků k šlechtě

Z otcovy strany sahají kořeny do chudých poměrů. Leninův dědeček Nikolaj Vasiljevič Uljanov byl pravděpodobně rusifikovaný Mordvin – příslušník ugrofinského národa. Jeho žena Anna mohla být podle některých zpráv dokonce Kalmyčka, tedy etnická větev západních Mongolů. Lenin tak zdědil i asijskou krev, o níž sovětská propaganda mlčela.

Otec Ilja Uljanov se ale dokázal vypracovat. Z chudého sirotka se stal profesorem matematiky, inspektorem škol a nakonec státním radou oceněným řádem sv. Vladimíra. To znamenalo šlechtický titul pro všechny potomky – včetně Vladimíra Iljiče. Ano, zakladatel diktatury proletariátu byl ve skutečnosti šlechtic.

Chlapec z privilegovaného domu

Když se Lenin narodil v roce 1870, Rusko procházelo reformami cara Alexandra II. Bylo to období liberalizace: zrušení nevolnictví, soudní reformy, vzdělávací reforma. Lenin vyrůstal v prostředí, kde měl přístup k nejlepším školám a knihám. Hrál šachy, sportoval, exceloval na gymnáziu. Každé prázdniny trávil na venkovském panství dědečka Blanka v Kokushkinu – na statku, kde rodina zaměstnávala nevolníky.

Je to obraz dětství, který se s pozdějším kultem „dělnického vůdce“ naprosto rozchází. Lenin nikdy neokusil bídu, na kterou se v revolučních projevech tak rád odvolával.

Mlčení o původu

Po Leninově smrti se otázka jeho rodokmenu stala citlivou politickou záležitostí. Když v roce 1932 jeho sestra Anna požádala Stalina o povolení zveřejnit informace o židovských kořenech, dostala krátkou odpověď: „Absolutně o něm mlč!“. Od té chvíle bylo téma tabu.

Historici, kteří se pokusili v Sovětském svazu původ zkoumat, naráželi na cenzuru. Spisovatelka Marietta Shaginyanová byla dokonce pokárána a její editor vyhozen, když jen naznačila kalmycké kořeny Leninovy babičky. Sovětský režim potřeboval vůdce s čistým proletářským obrazem – a proto jeho skutečný rodokmen zmizel z učebnic.

Směsice krve a mýtus dělnického vůdce

Co tedy zůstává, když odhrneme vrstvy propagandy? Lenin byl mužem bez jasných národních kořenů. V jeho žilách kolovala krev židovská, německá, švédská, mongolská i ruská. Narodil se do rodiny šlechticů a intelektuálů, nikoli rolníků či dělníků. Sovětská legenda o „synu lidu“ byla lží, která měla zakrýt skutečnost, že vůdce revoluce vzešel z prostředí, jež bylo lidem na hony vzdálené.

Možná právě tato absence pevných kořenů vysvětluje, proč Lenin dokázal být tak radikální. Nepatřil k žádné třídě, žádnému národu, žádné tradici. Patřil jen své vlastní ideologii. A proto mohl přetvářet dějiny s chladnou odhodlaností – bez ohledu na to, kolik životů stála jeho cesta k moci.